1.1 Druhé sledované plemeno – Český černopesíkatý (Ččp)
1.1.1 Všeobecné informace o plemeni
1.1.1.1 Genotyp
achiachi bb CC DD GG
1.1.1.2 Hmotnostní kategorie
Český černopesíkatý je plemeno patřící do skupiny malých plemen; je především plemeno sportovního typu, i když k vyšší výtěžnosti má předpoklady dané svými rodiči – činčilou malou a stříbřitým malým žlutým.
1.1.1.3 Historie a význam plemene
Toto plemeno patří do skupiny těch, které taktéž vznikly na daný podmět. Plemeno bylo šlechtěno v sedmdesátých letech posuzovatelem králíků Františkem Provazníkem. Podnět ke šlechtění dal taktéž Ing. Jaroslav Fingerland, který obdržel zprávy, že tam dochází k podobnému šlechtění. Český černopesíkatý byl uznán jako národní plemeno v roce 1975 a od té doby si drží menší, ale věrnou skupinu příznivců. Jako rodičovský materiál byl použit stříbřitý malý žlutý a činčila malá – tedy dvě „nejtypičtější“ plemena ze skupiny malých plemen. Po nich zdědil Ččp předpoklady k velmi dobrému typu, osvalení a jatečné výtěžnosti. Druhou stránkou věci je však vyšší predisposice ke zvýšenému výskytu deformací – zejména deformaci kořenů zevních zvukovodů. Plemeno se nyní chová jako ryze sportovní, zvláště kvůli náročnosti „závoje“. V České republice funguje i Klub chovatelů českého černopesíkatého.
1.1.1.4 Poznámka
V roce 1960 byl (zcela nezávisle) vyšlechtěn v tehdejším Německu podobný králík, kterého Němci pojmenovali „schwarzgrannen“ – čili „černopesíkatý“. Zařazeno do společného německého vzorníku bylo začleněno v roce 1991. Je stejně jako u nás řazeno mezi malá plemena. V nedávné minulosti a současnosti se provádí masivní importování z SRN a Rakouska za účelem zlepšování českých chovů. Nutno však poznamenat, že importy řeší asi více než by měly a někdy je lepší sáhnout i po domácích zdrojích – těch „čistších“ je však v současnosti žalostně málo. Snad to někdy vyvolá podnět ke zpětné regeneraci pomocí výchozích rodičovských materiálů, případně i menších, typičtějších Mbh se silnými náběhy na pesíkování. Chovatelé králíků Ččp, kteří jsou uznáni jako genový zdroj jsou podporováni částkou 400,- Kč na jednoho zvíře.
1.1.2 Pozorování vývinu plemenných znaků
Zde si, podobně jako u českého luštiče, srovnáme standard s náležitostmi králíků na výstavě ve Slavkově u Brna a vyvodíme pak závěr a celkový dojem plemene. V testu - pozorování bylo zařazeno 51 dospělých králíků (bez klasifikace „Nd“ a „0“).
1.1.2.1 Pozice 1. - Hmotnost
v Standard
Standard plemene vyžaduje hmotnost zvířat hodnocenou maximálním počtem bodů v rozmezí 2,50 až 3,25kg. Ideální hmotnost je asi od 2,70 do 2,80kg, kdy krása Ččp vyniká nejlépe.
v Sledování hmotnosti
Lze jen konstatovat, že čeští černopesíkatí neměli s touto pozicí výraznější potíže. Drtivá většina zvířat dosáhla na plný počet bodů.
1.1.2.2 Pozice 2. – Tvar
v Standard
Požadavky a odchylky v této pozici jsou zcela stejné pro všechna uznaná plemena králíků a byly řečeny ve stati pozorování českého luštiče
v Sledování tvaru
Tak jako v případě ČL jsem si zde vybrali ke statistickému šetření a demonstraci pouze kvalitu utváření hřbetní linie (předně záď) a přiléhavost kůže.
à Sledování průběhu hřbetní linie
VD záď … 34 ks
Mírně vystouplé hrboly … 9ks
Vystouplé hrboly … 8ks
Z toho vyplývá, že:
ü Většina králíků – přesně 66% zvířat má správně utvářenou záď.
ü 18% králíků má mírně vystouplé hrboly kyčelních kostí
ü 16% králíků má výrazněji vystouplé hrboly kyčelních kostí
à Sledování přiléhavosti kůže
Přilehlá kůže na prsou … 42ks
Volnější kůže … 5ks
Lalůček … 4ks
Z toho vyplývá, že:
ü 82% králíků má správně přilehlou kůži
ü 10% králíků má volnější kůži na prsou
ü 8% králíků má lalůček
1.1.2.3 Pozice 3. – Typ
v Standard
Český černopesíkatý má být, stejně jako všechna malé plemena, králík kompaktního zavalitého a válcovitého tělesného rámce s kratšími a silnými hrudními končetinami. Uši jsou silné struktury o délce 9,0 až 10,0cm.
v Sledování typu
à Sledování kvality vývinu tělesného rámce
VD tělesný rámec … 34ks
Užší hrudní partie … 10ks
Delší tělo … 7ks
Z toho vyplývá, že:
ü 66% zvířat s touto součástí typu nemělo potíže
ü Pětina, tj. 20% králíků mělo užší hrudní partii
ü 14% králíků mělo delší tělesný rámec.
à Sledování struktury a držení uší
VD struktura uší … 23ks
Mírně rozkleslé uši … 13ks
Slabší struktura uší … 15ks
Z toho vyplývá, že:
ü 46% zvířat má pravidelně utvářené a požadované uši
ü 29% králíků má slabší strukturu uší – uši jsou náchylné k tzv. „žehlení“
ü 25% králíků má mírně rozkleslé uši
à Sledování kvality utváření hlavy
Průměrně utvářená hlava … 24ks
VD hlava … 19ks
Méně výrazná hlava … 8ks
vyplývá, že
ü 47% králíků má průměrně utvářenou hlavu
ü 37% králíků má ještě lepší – velmi dobrou hlavu
ü 16% králíků má méně výraznou hlavu
1.1.2.4 Pozice 4. – Srst
v Standard
Zde platí stejné požadavky jako u českého luštiče s tím, že je srst kratší (asi 2,5cm) a celkově jemnější.
v Sledování kvality srsti
Hustá, pružná … 21ks
Méně pružná … 20ks
Řidší, méně pružná … 3ks
Jemnější … 1ks
Hrubší … 6ks
Z toho vyplývá, že:
ü 41% králíků má srst ideální, tj. požadovanou hustou a pružnou srst
ü 39% králíků má méně pružnou srst (mnohdy způsobenou línáním)
ü 6% králíků má řidší méně pružnou srst
ü 2% králíků má jemnější srst
ü 12% králíků má hrubší srst (jako důsledek línání)
1.1.2.5 Pozice 5. – Barva krycího chlupu, závoj, stejnoměrnost
v Standard
Dle Vzorníku je požadována čistě bílá barva krycího chlupu. Konečky všech pesíků mimo divoké znaky (tj. skráňová obruba, oční kroužky, olemování nozder, břicho, spodina pírka a mediální plochy končetin) mají popelavě šedou až černou barvu a tvoří tak celkově „závoj“. Závoj musí působit jako lehký stejnoměrný nádech. Pouze na místech s kratší srstí závoj vyniká více, ale nesmí být výrazný – černý příliš. Místa s divokými znaky jsou čistě bílá bez „černopesíkování“. Drápy mají být co nejtmavěji rohovité (tj. hnědočerné), duhovka očí je tmavě hnědá, zornice je černá.
Častými vadami je sice tmavší hlava (v kombinaci s jinak velmi dobrým pesíkováním těla), kdy je příliš zřetelný kontrast mezi závojem na těle a na hlavě. Další častou vadou je celkově tmavší odstín pesíkování – je požadován světlejší až střední odstín – nikoliv tmavý. Opakem nedostatečného pesíkování je celkově světlejší odstín, který inklinuje v barvě moravského bílého hnědookého. Poslední častou vadou je neucelená barva a pesíkování, kdy bývá náběh na sdružené, tj. vločkovité pesíkování, zvláště na hřbetě. Fotografická příloha je připojena.
v Sledování kvality vývinu zbarvení a pesíkování
VD pesíkování … 20ks
VD pesíkování těla, tmavší hlava … 10ks
Celkově tmavší … 11ks
Celkově světlejší … 3ks
Neucelená … 7ks
Z toho vyplývá, že:
ü 38% králíků má velmi dobré až výborné pesíkování
ü 20% králíků má velmi dobré pesíkování na těle, ale tmavší (kontrastnější) hlavu
ü 22% zvířat je celkově tmavšího odstínu
ü 6% zvířat je celkově světlejšího odstínu (s méně výrazným pesíkováním)
14% králíků má neucelenou barvu a pesíkování
1.1.2.6 Pozice 6. – Barva podsady
v Standard
Barva podsady je předepisována čistě bílá o co největší výraznosti. Čím výraznější a čistější bílá, tím lépe. Mezi přípustné vady patří např. šedobílá podsada, mezi nepřípustné vady se řadí šedá až šedomodrá podsada, která je ilustrativně doplněna.
Sledování barvy podsady
Výborná podsada … 10ks
VD … 21ks
Průměrně sbarvená … 11ks
Šedobílá … 9ks
Z toho vyplývá, že:
ü 20% králíků má výbornou, čistě bílou podsadu o silné výraznosti (hodně odráží sluneční paprsky)
ü 40% králíků má velmi dobrou podsadu
ü 22% králíků má průměrně zbarvenou podsadu
ü 18% králíků má šedobílou podsadu
1.1.2.7 Pozice 7. – Péče a zdraví
v Standard
Požadavky byly popsány v stati o pozorování českého luštiče.
v Sledování
Zde vystavení králíci s touto pozicí neměli výraznější problémy.
1.1.3 Závěr k pozorování plemene Ččp
Do statistiky tedy bylo zapojeno celkem 51 dospělých králíků plemene Ččp (bez klasifikace „Nd“ a „0“). Taktéž jako v případě pozorování plemen ČL by pro objektivnější vyjádření chtělo absolvovat více speciálních expozicí v budoucích letech.
Jako plemeno byl český černopesíkatý vystaven na speciální expozici ve Slavkově u Brna ve velmi dobré kvalitě. Králíci vynikali v utváření zádí, přiléhavosti kůže, ale i v typu. Zde je nutno podotknout velmi dobrý tělesný rámec a velmi dobrou stavbu hlav. Menším nedostatkem byly slabší a méně rozkleslé uši, ale to není vysloveně specifická vada pro jen toto plemeno. Srstí králíci většinou vynikali – zejména v pružnosti. Několik jedinců zařazených ve statistickém šetření však bylo poznamenáno právě probíhajícím línáním, které učinilo jinak kvalitní srst méně pružnou. Králíci se prezentovali velmi dobrým až v některých případech výborným závojem, bohužel častou vadou byla naopak tmavší hlava či lemy uší. Asi pětina králíků byla celkově tmavšího odstínu, který je činil většími a méně vzhlednými. Chovatelé by se měli zaměřit více na optimální světlejší až střední závoj, která je charakterizován pouze jako nádech na krycím chlupu. Neucelená barva a závoj byla způsobena právě probíhajícím línáním. Podsada většinou nečinila problémy. Skoro pětina králíků ji měla dokonce svítivě bílou – výbornou.
Za hlavní problém plemene tedy považujeme výskyt tmavší hlavy a lemů uší a celkově tmavší závoj menšiny zvířat. Plemeno jinak může směle konkurovat zahraničním zvířatům a většina zvířat by mezi nimi i obstála.
Bodový průměr plemene na zdejší výstavě byl 93,69 bodu, a to je velmi dobrý výsledek. Králíci plemene český černopesíkatý se presentovali daleko uceleněji než zástupci druhého pozorovaného plemene, tj. českého luštiče.