František Matoušek, Náměšť n. O. (okr. Třebíč)
Chov přítele Matouška jsem poprvé navštívil poslední říjnový den roku 2009, kdy jsem s sebou vezl do Blatné a zpět jeho mistrovskou kolekci Ččp. Poté znovu rok nato, když jsem jej i s králíky vezl opět na speciálku. V loňském roce pak návštěv již proběhlo více, v Náměšti jsem byl nápomocen při Folkových prázdninách a tak bylo po celých těch deset dní plných hudby v zámeckém areálu dost času na návštěvy a povídání u Ččp v podzámčí. Z těchto povídání a trochy focení jsem pak do podzimního loňského zpravodaje vytvořil malé povídání k příležitosti loňského jubilea přítele Matouška.
Pan Matoušek se chovatelství začal věnovat, když mu bylo mezi 12-15ti lety. První chovatelské kroky však v rodném Rajhradě nevedli ke králíkům, ale k chovu holubů. Velmi záhy se vykrystalizovala jeho obliba v moravských pštrosech žlutých, kterým se věnuje doposud a to v počtu 7-8 chovných párů. Nejčastěji spolupracuje s kolegy pštrosaři Králem z Lužic a Šmachem z Vnorov.
S chovem králíků následně započal po skončení vojenské služby, nejvíce vzpomíná na chov burgundských, které po roce 2000 nahradili právě čeští černopesíkatí. Tyto získal od přítele Staně Hejrala, se kterým se znal především jako s posuzovatelem holubů, v podobě březí samičky. Tato následně vrhla 8 králíčků, z nichž si přítel Matoušek vybral samičky a chovného samce mu k nim přidal opět přítel Hejral. I nadále spolupracoval v chovu Ččp ponejvíce s panem Hejralem.
Pokud jde o Klub, tam je situace obdobná jako se započetím chovu tohoto plemene. I zde narazíme na nesmazatelnou stopu přítele Standy Hejrala, který stál za vznikem samostatného Klubu, a jeho osobou byla dána i účast v Klubu. Před výstavami v Bohdalově vystavoval i na speciálkách ve Slavkově, který byl dobře dostupný, a byla to pro chovatele zajímavá výstava. Chovatel tak jel na „svátek“, kterého by se účastnil i bez Klubu a jen připlatil za členství. O veškeré dění a chod Klubu se staral přítel Hejral. Funkci předsedy RK tedy přijal jen na popud p. Hejrala. Dnes se již nehodlá angažovat ve funkcích, proto uvítal, že se konaly řádné volby, kde byl zvolen výbor nový a bylo přihlíženo k jeho názorům a návrhům na uspořádání Klubu.
V případě nově zaváděné typizace, lze chápat názory „odpůrců“, avšak jde o zajímavou možnost zkvalitnění plemenářské práce, předně ne pro její přímé účinky při výběru chovných jedinců, na to musí mít chovatel prostě „oko“ ale až v dalších generacích, kdy je již chovný kus v existenci pouze na papíře, a díky kódům je možné poznat, v čem byly přednosti a nedostatky toho a onoho špičkového jedince.
Přítel Matoušek si také nemohl nevšimnout postupného rozšiřování barevné palety mnoha plemen právě o barevný ráz černopesíkatý. Je to pěkné, zvlášť zakrslí se u nás rozšiřují, od loňska je má i jeden člen ZO Náměšť nad Oslavou. Takže by k dnešku šlo uvažovat snad již i o pětici jejich chovatelů v ČR. Pro zajímavost, v letošním roce za zvýšené snahy odchoval slabší kus z vrhu Ččp. Tento měl v půl roce okolo 1,5kg a uši o délce 7cm. Jednalo se o samečka velmi dobrého tvaru a typu. Jinak tyto nepovažuje za přímý přínos pro chov Ččp, ale čistě za zpestření barevné škály.
Děkuji za příjemné popovídání a k Vašim kulatinám hlavně zdraví a radost z odchovaných Ččp.
Adam Hellinger