Milan Kozubík, Vizovice (okr. Zlín)
Už nějaký čas jsem se snažil zastihnout tohoto chovatele v jeho ´´kuchyni´´ a jednoho pěkného letního večera 2009 se mi to opravdu podařilo. 
Důvodů k návštěvě bylo povíce. Nejen ve svazovém časopise se objevující zprávičky o úspěších s Ččp, a následně umístění jediného prodejného samce z mé kolekce na speciálce 2008 do tohoto chovu, podněcovali mou snahu o shlédnutí tohoto chovu.
Předpoklady pro chovatelství přítel Kozubík měl jistě již od mládí. Vždyť již od svých 10 let měl, společně s bratrem, na starosti přípravu a krmení kolem krav. Drobotina v podobě králíků, drůbeže a holubů byla samozřejmostí. Z plemen králíků tak jeho chovatelským zařízením prošly ČV a po vstupu do organizace r. 1975 to byla plemena u nichž jej především zajímalo jak se vyvíjí a mění barva. To totiž člověk nejlépe poznáte, když má možnost jedince sledovat od narození až do dospělosti, či stáří. Těmito plemeny byly například - Kal, Vm, Vš, Vm, Čč, Ho, Sž, Tč, SaDu, Zdiv, Heč, Zči, Zbíč, atd. Mimo těchto již od roku 1975 hráli v králíkárnách prim kastorexi (po celou dobu pouze linie 21), kteří byli i důvodem pro vstoup do Rex klubu ČR v r. 1977. Následně pracoval na zakrslých tříslových černých rexech a posledním přírůstkem jsou zmiňovaní čeští černopesíkatí.
Pro Ččp se přítel Kozubík rozhodval as pět let, než rozšířili jeho králičinec, který do té doby obývali kastorxi a ZTčRexi. Druzí jmenovaní však v době mé návštěvy již sestávali pouze na jedné čtyřleté samici. Nakonec pro Ččp rozhodlo jejich specifické jemně zašedivělé zbarvení s tmavým pesíkem, který působí na bílém podkladu velmi dobře. A netřeba mluvit o typu, který mají hlavně z Čm.
První samičku získal od Laďě Krumpolce, která byla od Staně Hejrala (4-6/S-51). Druhou samičku měl později od Petra Borýska. Problémy byly se sehnáním samečka. Toho se posuzovateli povedlo získat při výstavě ve Šternberku od Josefa Kohoutka z Náměště na Hané. Ale i tento jedinec měl v původu vzdáleně chov přítele Hejrala.
V roce 2008 navštívil v Německu výstavu v Rochlitzu. Bohužel, výběr moc nebyl. Ale i tak dovezl 1,2 Ččp. O obě samičky sice posléze přišel, ale povedlo se po nich odchovat slušné mladé. Co vypozoroval, tak v Německu jsou zvířata výrazně delší než u nás. To může podpořit i plodnost, což jej napadlo po úspěšně odchovaném vrhu o 11ks.
V době našeho povídání měl doma tři plemeníky, onoho zakladatele chovu, importa a samce, kterého jsem mu přenechal já při speciálce 2008. K tomu pětici chovných samic, které původem kopírují výše uvedenou cestu k chovu Ččp.
Za úspěch přítel Kozubík považuje vůbec odchov zdravých zvířat, kterém může vystavit. A také to, že je o tyto kusy zájem. Což je pochopitelné i s ohledem na dosti příznivý zdroje nepříbuzné krve pro chovatele Ččp.
Jediné co mne při naší rozpravě zklamalo, bylo odmítnutí vstupu přítele Kozubíka do klubu Ččp. Na druhou stranu musím ocenit uvědomění si tohoto chovatele a jeho snahu řádně a naplno se věnovat klubu pouze jednomu a to tomu jemuž od roku 2008 předsedá. Tedy REX Klubu ČR.
Následně jsem si naše povídání ještě doplnil skrze e-amilovou korespondenci, kterou přítel Kozubík zakončil velmi pěkným přáním Ččp do budoucna. "...aby bylo hlavně dost poctivých chovatelů, kteří by měli v rodokmenech přiznávat barvu. Někdy méně králíků znamená pro plemeno více. Velký chov nemusí vždy znamenat samou kvalitu, i když je větší výběr. A aby chovatelé dělali králíky pro radost a ne pro kšeft. Adame, přeji pohodu a úspěch v chovu". Vizovice 28.8.2009 Milan Kozubík.
